Skip navigation.

Náplň výzkumného záměru „Pluralita kultury a demokracie“

Předmětem naší výzkumné činnosti je pluralita kultury a demokracie. Stále existují důvody pro pokračování vědecké diskuse na téma vztahu mezi demokratickou samosprávou a kulturou, jak ji zahájil již v první polovině 19. století Alexis de Tocqueville, autor knihy Demokracie v Americe (1835). Tomu chyběly struktury, které by udržovaly demokracii a demokratickou kulturu v jistých mezích a kontrolovaly jejich vývoj, zatímco jeho odpůrci vyzdvihovali a stále vyzdvihují význam spontaneity a zcela svobodného vývoje.

Studium vztahu demokracie a kultury pro nás znamená především zkoumání principů americké demokracie, její inspirační síly a jejího vlivu na jiné demokracie. Americká demokracie byla od počátku vzorem pro evropské demokracie včetně české, jak o tom psal již T. G. Masaryk a jak dokazuje mimo jiné vliv Ústavy USA na ústavu nového československého státu v roce 1918. Kulturní modely americké demokracie jsou spjaty s faktem americké kulturní plurality. Americká kultura je mnohovrstevná a jsou do ní přijímány impulsy rasové, etnické, třídní, regionální i genderové. Všechny přítoky tohoto pluralitního proudu mají rys, který složky evropské kultury původně postrádaly – silnou vazbu na populární a masovou kulturu. Tento rys je stále předmětem odborné diskuse. Je skutečně kulturní pluralita produktem demokratizace kultury? Jaké jsou důsledky vazby plurality na populární kulturu? Ve Spojených státech zesiluje neochota rozlišovat mezi kulturou "vysokou" a "nízkou". Evropané se často bojí, že důsledkem přílišného důrazu na populární kulturu bude snižování úrovně kultury jako celku a intelektuální lenost populace. Pronikání americké populární kultury do Evropy však nevede pouze ke "kokakolonizaci" či "mcdonaldizaci", jak o ní píše například George Ritzer. Není pouze projevem amerického "imperialismu", ale je to také výzva k demokratizaci kultury, k tomu, aby se na tvorbě kulturních hodnot podílel co největší počet lidí. Z historického pohledu je nutno zahrnout mezi kladné důsledky působení americké kultury denacifikaci mladé generace Němců po druhé světové válce i osvobození ruské kultury od komunistického dědictví v 90. letech 20. století. V zemích bývalého socialistického bloku pomáhala americká kultura celých čtyřicet let udržovat kontakt s demokratickým světem a liberalizovat myšlení a chování obyvatel.

Americká populární kultura nebyla nikdy ve své podstatě apolitická. Už Chaloupka strýčka Toma Harriet Beecher-Stoweové z roku 1852 byla nejen masově rozšířeným populárním čtením, ale měla rovněž významný politický dosah – zpopularizovala abolicionistické hnutí a přispěla k polarizaci americké společnosti v otázce otroctví. V Americe vstřebávali populární kulturu autoři "vyšší" literatury již od 19. století a většinu klasických děl americké literatury lze také číst jako produkty populární kultury. Americká kultura chce bavit, ale není prázdná. K jejím demokratickým rysům patří to, že jde o kulturu improvizace (zvláště v hudbě, ale také v divadle či ve výtvarném umění). Na populární kulturu měla a stále má silné vazby americká alternativní kultura, jejíž představitelé například v 60. letech ostře odsuzovali válku ve Vietnamu. Tato kultura, vystupující proti americké kultuře středního proudu, nacházela a stále nachází velký ohlas v Evropě.

Našim východiskem je model americké a britské demokracie a s ním spojená kulturní pluralita, ale náš výzkum se neomezuje jen na americkou a britskou kulturní a politickou realitu. Zajímá nás také proces amerikanizace Evropy a Latinské Ameriky v oblasti kultury a jeho pozitivní i negativní aspekty. Protože však demokratizace kultury přichází vždy společně s demokratizací společnosti, musí náš pohled zahrnovat i zkoumání společenských struktur, v nichž se kultura rozvíjí.

V rámci našeho výzkumného záměru budeme zkoumat pluralitu kultury a demokracie především v oblasti literatury, hudby, filmu a televize. Ukážeme, jak se demokratizace kultury projevovala v americké literatuře 19. století (M. Peprník) i století dvacátého (Arbeit, Jařab), a následně také v literatuře anglické (Jelínková), francouzské (Voždová), ruské (Pechal), španělské (Krč) a v literaturách latinskoamerických (Krč a Burianová). Nebude chybět ani shrnující tematický pohled z hlediska různých literatur (Sýkora). V centru naší pozornosti bude rasová a etnická pluralita (Jařab), pluralita regionální (např. výzkum kultury amerického Jihu – Arbeit) i genderová (Voždová). Předmětem našeho zkoumání bude populární literatura (Arbeit, Sweney), masové sdělovací prostředky, především film (Arbeit, Bilík, Hudec, Ptáček) a televize (Ptáček, Bilík, Hudec), nebude chybět ani pohled muzikologa (Poledňák). Pokusíme se postihnout klady i zápory amerikanizace evropské kultury. V kontextu demokratizace kultury chceme charakterizovat povahu české populární, především audiovizuální kultury za totality i po jejím pádu (Bilík, Hudec, Ptáček) a přitom srovnat americká ideologická schémata s neamerickými (především ruskými). Důležitá je pro náš výzkum historie recepce americké pluralitní kultury v českých zemích od 19. století po dnešek (J. Peprník, Arbeit, Jařab). Vliv kulturní plurality na politickou a sociální sféru obsáhne např. zkoumání kulturních aspektů migrace (Gill) či výzkum vlivu populární kultury na volební kampaně v USA (Šaradín).